Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Závěrečná prezentace

Osobně se pondělního setkání nezúčastním, za což se kolegům i lektorům omlouvám. Ve škole máme stop stav na všechny vzdělávací akce.

Vytvořila jsem prezentaci, která je sestavena většinou z komentů, které mě zaujaly. Aby to nebylo suché, přidala jsem trošku omáčky ve formě hudebního doprovodu. Snad se mi povede to sem pověsit,  je to dost velké.

Tak se nedaří, pokusím se to dát na web.

 


Týden osmý – škola budoucnosti

Aneb sci-fi v české škole:-)

Hezkou zábavu!

Žák se přiblížil k budově školy. Při snížené viditelnosti nebo zimní tmě se zapíná bezpečnostní světlo.  Stalo se to i dnes, přes mlhu není vidět na krok. Prstový snímač na dveřích přesně identifikuje totožnost a počítač zaznamená příchod žáka do školy. Okamžitě posílá report na přenosné terminály rodičů, kteří si  mohou oddychnout – jejich ratolest dorazila do školy! Žák vchází do budovy, v tom okažiku se na něj zaměří skrytá kamera. Při zvýšené hlučnosti žáka se zapíná nahrávání, a soubor se automaticky odesílá do počítačů rodičů, stejně i v případě rušivosti v hodině.

Žák si volí dle své  nálady barvu, tvar i materiál svých přezůvek. Pokračuje do třídy, sledován bedlivým okem skryté kamery. Ve třídě zasedne na své místo, které se před jeho příchodem automaticky uklidí a navoní nevtíravou vůní čistoty, se špetkou mozkového stimulátoru. Vysunou se sluchátka s navolenou hudbou, kterou může žák poslouchat do příchodu učitele. Po té sluchátka automaticky zajedou na své místo.

Zvonění – to je jedna nádherná melodie, navržená experty pro uklidnění a naladění žáků na výuku. Žáci mají na stolech připraveni notebooky, do kterých si dělají poznámky, případně zapínají nahrávání, nahrají si celou lekci a doma si udělají poznámky.  Přichází učitel – či spíše jeho robotický model. Učitel vede výuku z domova, žáci sledují pouze jeho obraz v obrazovce robota. Při sebemenším vyrušení odesílá robot žáka do trestné místnosti, kde na něj čeká fyzicky přítomný pomocník učitele, který s ním probírá látku individuelně. V případě pokačující rušivosti odesílá zprávu rodičům a vylučuje žáka z výuky. Pokud se rodiče nedostaví do 30 minut, volá pomocník stráž, která žáka odvede domů a sociálnímu úřadu nahlásí nečinnost rodičů. Tato může být trestána vysokou pokutou až jedním rokem vězení.

Žák studuje tři hodiny, poté je hodina tělesné výchovy, případně výchovy výtvarné. Další možností, kterou si žák může vybrat, je vaření pokrmů, vyrábění rozličných předmětů, zahradničení nebo skládání hudby a textů.

V případě potřeby jídla či pití odejde na chodbu, kde si vybere požadované v mobilním bufetu. Vše je čerstvé, dobře zabalené a zdravé. Cukrové, případně energetické nápoje jsou zakázány. Pokud si je žák donese do školy, je vyloučen na jeden den, o jeho chování jsou zpraveni rodiče a sociální úřad.

Po té žák studuje další dvě hodiny a odchází domů. Zde s rodiči zhodnotí své úspěchy a neúspěchy. Formou dálkových konzultací se mohou rodiče ptát na vše, co je zajímá.  Rodiče mají povinnost účastnit se akcí školy a přispívat radou či pomocí.

Ani nevím, zda bych v takovéto škole chtěla učit…ale s pravděpodobností 100% se jí  nedožiju, takže je to stejně jedno:-(


Týden sedmý – vzdělávací politika státu – úvaha

dino

 

Stát v dnešní době nereflektuje potřeby síťové generace, a už vůbec se nesnaží se jí přizpůsobit.

Stát se mi jeví (a to nejen ve vzdělávací politice) jako zkostnatělý, hluchý tvor (neslyší volání po změnách ze všech stran), který se belhá o hůlce, zatímco kolem něj běhají běžci v supermoderních dresech. Tvor to : A) vidí B) nevidí. Mohl by se snadno omladit, ale buď: A) nechce B) neumí to C) – vracíme se k bodu B) = nevidí, že je zkostnatělý a hluchý. Každopádně výsledek je stejný – na školách se vyplňují tuny papírů o jejichž „důležitosti“ víme své, honí se detaily v dokumentaci. Učitel je zavalován hlušinou namísto toho, aby brousil diamanty. Od kdy je cennější hlušina než diamant (= žák)? Od té doby, co funguje tento stát. I když jsou minimalistická období, kdy se stát pokusí „něco“ udělat (RVP), většinou nedokáže vysvětlit, oč mu jde, činnost vnímají učitelé jako práci navíc, kterou jim nikdo nezaplatí a musí ji dělat v čase, který mají vyhrazen pro nepřímou vyučovací činnost. Takže výsledkem je opět negativum, stání na místě, případně krok zpět – učitelé přestávají státu věřit.

Stát je lidem vzdálen. Vidím to i prostřednictvím Facebooku – který úřad je v něm zařazen? Občanská sdružení či komerční firmy již pochopily význam F. reklamy i vlastních stránek a vyvíjí na nich horlivou činnost, od každodenního refreshe statusů, až po soutěže, kterými udržují pozornost svých fanoušků a nedovolí jim na ně zapomenout. A stát? Belhá se belhá, živí své věrné a dělá, že je vše v nejlepším pořádku. Občas se i pochválí (když to holt novináři odmítají dělat),  jak mu to belhání hezky jde.

Téma učitel a Facebook, spojené s otázkou „Do jaké míry odhalovat žákům své soukromí“ mě v přednášce hodně oslovilo. Hned po vytvoření mého profilu (před mnoha lety:-) se mi začali hlásit mí žáci na Facebook. Věděla jsem, že si je nesmím ukládat do přátel – Facebook beru  jako „svobodnou neutrální půdu“, kde se mohu mezi svými přáteli vyjádřit na jakékoliv téma a to beze strachu, že by mi za to cokoliv hrozilo. Po několika letech mi došlo, že Facebook je výborný prostředek, jak nahlédnout do hlav svých žáků, a vytvořila jsem si druhý, učitelský profil. Tento orientuji na nenápadné „postrkování“ žáků směrem k morálním a mravním hodnotám, seznamuji je nenásilně s tím, co se mi líbí, a co ctím. Nic jim nenutím, stejně, jako oni nic nenutí mě.

Doufejme, že na vedoucích místech státu zasednou místo papalášů pro-lidé, kteří pochopí, že nejsou „něco víc“ než ostatní, ale že jsou na stejné lodi a začneme všichni dohromady tvořit jednu krásnou vzdělávací ideu, která se stane realitou. (Nedovoluji si odhadnout, zdali se tohoto stavu dožiju, ale mohu d o u f a t…). Takže doufám..


Týden šestý – metody hodnocení

Hodnocení práce žáků i učitelů je zásadní pro celou činnost školy. Nesprávné hodnocení žáka ubíjí jeho schopnosti a nadšení do učení.  Správné hodnocení žáka, s nímž nesouhlasí rodiče, ubíjí schopnosti a nadšení do učení učitelů. V poslední době se bohužel setkávám s vměšnováním rodičů – amatérů – často s nízkým či žádným vzděláním (ale nikdy se vzděláním pedagogickým) – do hodnocení.  Oni sami se maskují tím, že jim jde o „kvalitní“ výuku (stále trvá problém toho, jak může sedlák hodnotit výkon motoru meziplanetární rakety. Nicméně -  s  typickou drzostí sedláka, kterému je vše povoleno, a  mottem dnešní doby „každý může kecat do všeho“, navrhuje s drzostí jemu vlastní jak tento motor „vylepšit“), nicméně jim jde o to, aby jejich synáček či dceruška dostávali hezké známky. Že oni sami jsou výrazným mezníkem v motivaci svých dětí k učení, a že pro to musí něco udělat, zcela pomíjí. Nevím, zdali se jedná o problém obecný, či vyjímečný. Každopádně si směr hodnocení (včetně zavrtávání sedláků do meziplanetárních raket) řídí ředitel školy. Často platí, že co není zakázáno, je i povoleno, což si rodiče vykládají po svém. A nikým nekorigováni, vměšují se do procesu výuky, kterému nerozumí. Žasnu  nad tím, jak matky na mateřské, jejichž jediným životním úspěchem jsou tři děti a upocený výuční list, si přijdou do školy poučovat učitele o tom, jak má učit, a tudíž i hodnotit. Jsem otevřená nápadům, ale obávám se, že dnešní doba příliš uvolnila otěže a lidé jdou za své pravomoci a hlavně schopnosti. Sama bych si nedovolila přijít k lékaři a začít ho poučovat o tom, jak má léčit, jen na základě toho, že jsem u něj registrovaná pacientka. Nedovolila bych si přijít do zemědělského družstva a poučovat, jak se mají starat o krávy jen na základě toho, že si v obchodě koupím jejich mléko. Nedovolila bych si poučovat trenéra ve fitnesscentru jen proto, že mám průkazku a chodím tam cvičit. Proč si tedy rodiče dovolí mluvit do výuky?!

Ale zpět ke studijním materiálům a k metodám hodnocení. Učím AJ a často používám testy. Tyto většinou hodnotím body dle závažnosti otázky, po té vytvořím jakýsi průměr, z něhož deleguji známku. Příliš času mi nezbývá na ústní hodnocení – v převaze jsou písemné testy. Při zkoušení stíhám maximálně dva žáky, a to většinou jednou týdně. Nutně vzniká převaha písemných testů, při nichž jsou většinou v nevýhodě děti, co neumí psát anglicky. Stále přemýšlím, jak tento nepoměr vyrovnat. Při hodinách samozřejmě míváme rozhovory aj. aktivity, ale většinou jsou velice jednoduché, a proto je nechci známkovat – každý je zvládne na jedničku.

Zaujaly mě praktické okdazy v rámci tématu: www.tao.lu/html/, piaac.cz, icils. cz, pearsonvue.com, jdem.cz.

Určitě se budu dále zajímat o další podněty v rámci přednášky, např. o data mining.

Cermat je stát ve státě a bylo by dobré zrušit jeho monopol a dát šanci dalším firmám. Přednáška zástupkyně Cermatu mě vůbec nezaujala, nepřinesla nic, co bych nevěděla nebo si nedomyslela.

Jsem pro průběžné testování schopností žáků, a to ne jako biče, kterým trestáme, ale jako biče, kterým ženeme vpřed!


Týden pátý – konektivismus

Konektivismus je teorie, spjatá mimo jiné s prostředím informačních technologií. V první řadě musím na sebe prozradit, že nenávidím plavání v suchém písku teorií (ve škole jsme na takovýchto hodinách trpěli a označovali to jako „teoretické plky“), takže přinutit se k tomu, abych si přečetla něco z materiálů, mě stálo hodně sil. Mám pocit, že tisíce lidí se živí jen na teoriích, které mají ale k praxi tak daleko, jako Marťan k domácím štvestkovým knedlíkům. A když dají Marťanovi uvařit knedlíky, kouká na to jako zjara a neví, co je mouka, ani co jsou švestky.

CHÁPU, že teorie mohou být důležité, zvláště pokud je vnímám jako dveře, které nám v budoucnu mohou otevřít jiný svět, v němž je něco nového, pro lidstvo užitečného a použitelného.

Takže i když mám předložit výstup, pátrám pátrám v šedém papíru a zoufale hledám COSI, co bych mohla rozepsat.  Dětem by se pravděpodobně líbila myšlenka, že „schopnost poznávat je VŽDY mnohem důležitější, než momentální skutečné znalosti.“  Ještě štěstí, že sem nikdo z nich nechodí, následkem by bylo odmítnutí učení jako takového a spoléhání se na schopnost poznávat, která je každému vrozená a nemusí s ní tudíž nic dělat. Ideální myšlenka pro líná stvoření!

Konektivismus má (při bedlivém hledání) několik zajímavých myšlenek, ale většina je pro mě formulována nepříliš srozumitelně a celé konektivistické téma je pro mě zabaleno v šedém, nudném a zmuchlaném papíru. Jsem člověk z praxe, který se nevyžívá v tom, jak umí úžasně mluvit o ničem, který chce mít spojitost s praxí, a tu v předložených studijních materiálech jen těžko hledám. Jsou tam odkazy např. na hry, ale to bylo samostatné téma, spojené se stále zmiňovaným eTwinningem, WebQuestem a podobně.

Jak jsem pochopila, ideálním je z hledisla konektivismu zřejmě Facebook a podobné komunity. Splňují povinnost propojení, udržování spojení, budování komunity, propojuje kultury, nabízí možnost pracovat s fotografiemi i videi. Takže v tomto jsem konektivistka (?)

Podporuji ideu konektivismu v tom, že se učitelé MUSÍ vzdělávat v oblasti informačních technologií. Pokud by to odmítli, dostali by se do pozice, kdy se radostně dívají na němý film, zatímco vedle v sále jásají lidé s 3D brýlemi na očích. Takže – vzdělávejme se, zvyšujme své schopnosti, ale ať jde o činnost, kterou uvidíme také na platu. Neboť ocenění práce učitelů je ve srovnání s platy v zahraničí velmi nedostatečné. A za tento plat se máme ve vlastním volnu vzdělávat, připravovat dětem zábavné činnosti, sledovat nejnovější trendy a v poslední době ještě psát „šablony“?:-(

 


Týden čtvrtý – metodika vzdělávacích technologií

Zaujalo mě množství praktických nápadů, jak zakomponovat počítače a další technologie do výuky. Skvělým tipem jsou photostory, jestli jsem to pochopila správně, existuje na ně program. Líbil se mi popis švédského experimentu, kdy na základní škole vyráběli středověké kostýmy, a pak si zahráli starou pověst. Vše nafotili do fotostory. Úplně vidím učitele, jak vjíždí na koni do davu prostých vesničanů:-) V informatice máme práci s obrázky, tak proč nezkusit něco nového?
Inspirace je schovaná i v ZŠ Třemošnice, kde točí týdenní zprávy, které umisťují na svůj web. Zprávy čte celé město a děti vidí, že výsledek jejich práce je široce oceňován.
Pravda, vyžaduje to poněkud širší technické zázemí, co ale navrhnout pár nákupů ze „šablon“?
Další, co mě fascinovalo, byla kooperace gymnázia v České Lípě s řeckou školou a jejich „zpívánky“. Slyšet Řeky, jak hezky čistě zpívají česky, byl zážiteček! S hudební výchovou byl spjat další tipík, a to účast v mezinárodní pěvecké soutěži, která se koná v programu Flashmeeting, a kterou už 2x vyhrála škola v Brně!
Takže – děkuji za inspiraci! Je důležitá teorie pro praxi, a ne teorie pro teorii.


Třetí týden – Hry ve výuce

Hry ve výuce (?)

 

Hry ve výuce (?)

Přiznám se, že na téma využití her ve výuce jsem se těšila asi  nejvíc. Konečně pořádné praktické téma! Pustila jsem si záznam diskuze (v době konání této radostné události jsem seděla na koncertě Asonance:-) a potěšilo mě několik odkazů na hry, které lze hrát s dětmi a vnášet do výuky nový vítr.

Hry jako Evropa 2045, SimCity, Civilization, The Sims,  StoryFactory, Ekopolis.cz mohou být radostným zpestřením šedivého dne učitele a možná i dětí.

Z diskuze účastníků jsem si poznamenala program Capellasoft.cz. Tento program lze využít v hudební výchově ke skládání písniček a tvorbu partitur, na dané adrese je ke stažení demoverze.

Stránka Robotomie.cz dává odkazy na množství výukových her a aplikací, jako je NetLogo, simulátor, který umožňuje vytvářet a studovat jednoduché simulace přírodních i společenských procesů, Cvičitel zvířat (aplikace simulující proces učení zvířat pomocí metody pozitivního posilování. K dispozici jsou tři zvířata a vašim úkolem je každé naučit vybraný kousek), Hnízdění ptáků (Biologická simulace, která simuluje proces výběru životního prostředí podle různých strategií. Hráči se na základě  pozorovatelných znaků snaží vybrat co nejvhodnější oblast pro zahnízdění a rozmnožování. Simulace ukazuje základní principy přirozeného výběru). Interesantní je odkaz na 93 stran Internetových aplikací ve výuce, 3D hříčky pro výuku prostorové geometrie a další.

Hry můžeme rozdělit na:

                                                    a)  hry komerční, využité při výuce (SimCity, Civilization, the Sims..)

                                                    b) hry, vyrobené přímo pro účely škol (známé programy např. od firmy Terasoft aj., založené na mechanickém opakování)

                                                   c) serious games, hry, vytvářené převážně neziskovými organizacemi, upozorňující na nějaký zásadní problém, např. ekologický

                                                   d) edutainment, hry zábavné a zároveň poučné (určené dětem předškolním a na 1. stupni)

Chápu, že asi nejlepší druh učení (kromě sociálního) je pochopení reality skrze praktické využití znalostí. Takže – hurá do toho a zkusme to s hrami!

 

 


Vliv technologií na vývoj školství – reflexe 2. týdne kurzu

Vliv technologií?

Vliv technologií?

 

Vliv technologií na vývoj školství je téma, jehož složitost a zamotanost mě už dopředu odrazuje k jeho dešifrování a rozmotání.  Dala jsem si čas na napsání reflexe, ale odklad mi nijak nepomohl.

Postrádám nástroje i konkrétnější informace a také delší výukovou praxi. Mých 9 let  je proti počátkům využívání počítačů ve školách od 80. let 20. století poněkud slabá zkušenost. Zkusím přispět  kapkou do řeky názorů a reakcí na naši druhou lekci. Zaměřím se na výukové programy (interaktivní tabule apod. naše škola nevlastní). Disponujeme slušným množstvím výukových programů. Neodvážím se ale tvrdit, jak velký je vliv těchto programů na inteligenci dětí a její zvyšování.

Velké plus, které se dá využít, je všeobecná náklonnost všech věkových kategorií dětí k počítačům. Žáci si  mohou své vzdělávání řídit sami, tempem, jaké jim vyhovuje. U menších dětí vyvolává radostnou reakci veselý obrázek, který se jim postupně za správné odpovědi odkrývá, a s nadšením ho kvitují. Své dělá i „odměna“ u větších dětí  – pokud svůj úkol včas stihnou, mají chvilku internet pro sebe.

Občas se ale setkávám se s tvrzením dětí, že „když mám na výběr, správně to doplním, ale v testu to neumím.“ Případně -  v programu správně používají gramatiku, ale když tu stejnou mají použít další hodinu ve třídě, hledí, jakoby spadly z Marsu…přitom hodinu na počítačích věnovaly právě této gramatice! Samozřejmě si zapisují do sešitů, aby byl z lekce nějaký výstup, kladu důraz na opravu chyb.

Zajímal by mě experiment, v němž by existovaly 2 třídy s žáky na přibližně stejné rozumové úrovni. Žáci by byli dlouhodobě (několik let) sledováni a výsledky průběžně zaznamenávány. Jedna třída by se učila „normálně“, bez použití ICT, druhá výhradně s použitím ICT. Při velkém závěrečném testování by vyšlo najevo, zda jsou mezi výsledky žáků rozdíly, případně jaké. A mohli bychom hovořit o vlivu či ne-vlivu ICT technologií. A naše otázka by byla rozřešena:-)?


Zenový mistr

ZEN


Džunglový fotorámeček

Džunglový fotorámeček

www.loonapix.com